Mezi srdcem a myslí
O životě, smrti, nebi, zemi, mysli, srdci a všem mezi tím.
středa 18. června 2014
Jak jsem založil Bad Ideals Clothing
dlouho jsem nepostoval. Nebyl čas. Ani chuť. Tu jsem neměl nikdy k ničemu. Poslední pár měsíců mě dost změnilo.
Místo výmluv začínám hledat způsoby.
Měl jsem desítky podnikatelských záměrů. Všechny skončily u plánování. Ne tenhle. Ne tentokrát.
Po několika týdnech usilovné práce jsem založil Bad Ideals Clothing.
Přijít z práce a do noci pracovat na svém není snadné, ale určitě to hladí duši. Takhle skvěle jsem se nikdy necítil. Prodeje zatím jdou parádně, ale udělal jsem teprve druhý krok. Čekají mě tisíce dalších.
Můj shop najdete na Bad Ideals Clothing.
Užijte si slevu první týden. Dvacátý zákazník dostane jedno tričko zdarma, ať v něm může pofelit s kámošem.
Peace on you, son of a beach
středa 20. listopadu 2013
Měl bych
Měl bych křičet. Měl bych kolem sebe mlátit. Měl bych si vylévat srdce. Měl bych...něco dělat.
Místo toho cítím pouze prázdnotu. Je to úděl těch, kteří prožili hodně bolesti, stresu a smutku? Nebo mi pomáhá meditace? Držte myšlenku...
Milý zápisníčku, dochází čaj - koupit!
Tak jsem zpátky. Měl bych to ukončit.
A zamyšlení na konec. Otupělost vůči bolesti - dobrá či špatná zpráva?
čtvrtek 12. září 2013
Elčiho citát I
Jsi pouze otisk ve sněhu a blíží se jaro.
PS pro Jendu: můj citát, ty citátozloději :D
sobota 7. září 2013
Wtf mozku? #1 - totálně nechápu
Zdar, jelikož je tohle moje výlevna, jdu si řádně vyždímat mozek. Wtf mozku? bude série článků o snech, které jsem si se štěstím zapamatoval.
Nevím, jak jsem se tam ocitl, ale byl jsem ve sklepě na chatě, kde jsem v reálu nebyl už pěknou řádku let. Akorát sklep sloužil jen jako základna pro mě a...teď se držte...Harry Pottera a Hermiony...jo, takhle divný to bylo. Eh byl jsem vůbec sám sebou? Neztratil jsem duši a nestal se zrzkem?
Jako co tohle má znamenat, mozku? Provedu mozkovraždu, ty neřáde. Ale zpátky k příběhu, ze sklepa vedla cesta do jeskyní, kde byly hromady artefaktů, nějaké ty pyramidy, kouzelné i obyč šachy.
Tak jsme si pár dní prozkoumávali mírumilovné jeskyně, všechno bylo super, motýlci, duhy, ruku v ruce k západu Slunce a tak. Nic, čeho bychom se měli obávat.
Ale pak chytráka Elčiho napadlo podívat se do místnosti, která měla vchod hned vedle jeskyní. Asi jsem vážně byl zrzatej.
Byla to malá, podlouhlá a ponurá místnůstka. Jako první mě zaujala pravá stěna, která byla celá pokrytá prkny. Jako druhé mojí pozornost přitáhla podlaha. Nebo spíš fakt, že byl celá pokrytá pokroucenými hřebíky. Pěkně křoupali pod nohama, ale žádný mi v botě neuvázl.
Ta šprtka začala třást prknama, tak jí říkám "tohle bys asi neměla dělat, nevíme co tam je," (zeď? :D ) ale ona nepřestávala, tak jsem se nasupeně obrátil, abych jí to zopakoval.
Dopr, ve mě tak hrklo, ty zavšivený prkna se klepou bez cizí pomoci a ti dva se na mě zrovna šli podívat ze základny, aby zjistili, co tam kurňa dělám. Já se na ně pomalu podíval a opatrně řekl, že bysme tady asi neměli být.
Tvole ani už nohy na ramenou a utíkají od chaty. Tak jsem nasadil smrtelné tempo, dohnal je a někdo řekl, že sem už nepůjde. Byl tam temný hlas, ale jeho slova si nepamatuji. Pak mám kousek rozmazaný.
Zem se otřásla a nás pronásledovala zvířata, myslel jsem že je po mě, hned za mnou byl rozdivočelý medvěd, řvoucí na mě. Skočil.
A z druhé strany ho srazil jiný medvěd.
V ten moment se sen změnil, atmosféra prořídla a všechno opět bylo v pořádku, jen najít poklad na konci duhy.
Medvěd se pral se zebrou, kterou měl zasedlou a ta se šíleně řechtala, jak jí šimral. Medvěd vyhrál, srdečně se zasmál a všichni jsme se vydali na cestu.
Já se zasmál zebře, její odpovědí bylo "moc se nesměj, kousni ho ještěrko." Na ruku mi vběhla krásná ještěrka a jemně se zakousla do prstu. "Dík, žes mě ušetřila," sdělil jsem jí.
Ostatní zvířata se řehtala. Ještěrka se zastyděla, zakousla se mi vší silou do prstu a ta bolest mě vytrhla ze snění.
Fuu, co si o tomhle snu myslím? Nestačila mi jeskyně, chtěl jsem víc a mohlo mě to stát život. A ten medvěd, co mě zachránil? Asi jsem se nezmínil, ale po vzoru šamanů jsem hledal svého duchovního průvodce a našel jsem jeho. Nebo on mě? Na to nezáleží :)
V tomhle snu mi zachránil kejhák, takže děkan, medvěde. Ovšem příště taky budu zvědavej, tak na mě házej okem ;)
pondělí 2. září 2013
Povídka: Blokáda Safírové podkovy, část 1.
Sandella, kouzelnice 6. Jednotky 2. Armády
sobota 31. srpna 2013
Přemnožení, co si o něm myslím já, vy a moje babička
Dneska na mě babička vyjukla s tím, že někomu pod auto skočila srna. Začala strašně nadávat, jak jsou nebezpečný, přemnožený a kdybych jí nechal pokračovat, tak zajisté srny a kanci získají nějaké ty superschopnosti a radioaktivitu.
Jediné, co jsem jí k tomu dodal, byla jednoduchá otázka "víš co je ještě přemnožený?" Dozvěděl jsem se, že tedy divoký prasata. "My", zněla moje odpověď, která jí zřejmě moc nepotěšila, po chvilce se urazila a odešla.
Ještě než odešla zeptal jsem se jí, čím že jsou srny nebezpečné, vždyť jen běhají ve svém přirozeném prostředí. To my si jezdíme ve svých naleštěných autech jak magoři, věčně někam spěchající, po svých záplatovaných silnicích, ničicích a rozdělujících přírodu.
Takže odešla a já se dal do psaní. A teď vy, co si o dané problematice myslíte? Proč máme větší nárok na přírodu, než její další obyvatelé?
čtvrtek 29. srpna 2013
Síla myšlenky
Věděl jsem už dávno, že lidská mysl je mocným nástrojem, ale co se mi přihodilo před pár dny mne i přes to dokázalo překvapit.
Už pár dní se mi špatně usínalo kvůli hodinám tikajícím v kuchyni, ale vždy jsem to zvládnul. To jsem ale šikula, že? Placáka někdo?
Před pár dny jsem si tak v noci před spánkem šel natočit skleničku vody, když jsem prošel kolem těch démonicky hlasitých hodin.
Koukám na ně, zírají mi do duše, pošlu je do pekel...well, that escalated quickly. Prostě jsem se na ně pěkně hnusně podíval a pomyslel si, že by se mohly rozbít, rozflákat, rozpadnout nebo dopadnout na zem.
Tím můj zlověstný pohled skončil, já se nalemtal a šel na návštěvu do říše snů. Připomeňte mi ráno, abych si zavedl snový diář. Děkan.
Probudím se a babička zrovna nadává, že musela do obchodu pro baterky, hodiny se vybily. Mind-blown.
Přivodil jsem jim to já (čas začít čistit karmu) a nebo moje podvědomí vědělo, co se stane a dalo to najevo tímto způsobem?
Pokud je to první možnost, tak vážně super, ale příště je musím proklít o dost silněji. A pokud jsem pouze předvídal? Krucifix, to beru taky, jen ať se to stává co nejčastěji.
A jaké jsou Vaše (nad)přirozené příhody?